byla veřejná sbírka aktivní od listopadu 2017 do června 2018 s cílem pomáhat nejen finančně lidem, kteří onemocněli rakovinou. Veškeré vybrané peníze byly předány Báře Haráčové, která je použila v boji s rakovinou prsu. O tom jak a na co finanční prostředky využila si můžete přečíst níže. Děkujeme ze srdce za Vaši štědrou pomoc. Vybralo se přes 150.000 korun.

Blog

Manifesto


Tatiana Vomáčková

Tatiana Vomáčková

Jsme tolik jiní a přesto stejní. Zranitelní.

Kdokoli z nás může cokoli kdykoli…

Dokud není nemocný.

To slovo je jasné jako facka. Nemoc! Je to facka.

Nemůžu cokoli a kdykoli, potřebuju pomoc.

Pomoc v nemoci.

Dvě tvarově podobná si slova.

Dva blízké si pojmy, že se jeden s druhým drží za ruce.

Dělejme cokoli a kdykoli, dokud můžeme a těšíme se moci. Moci proměněné v dobro. Moci, která nám dovoluje dávat.

Pomáhání dělá dobře srdci. Zatetelí se a je radostné.

V nemoci si dopřejme pomoc. Naplňme své srdce mocí cizí pomoci, ať se to hojivé, tetelivé teplo rozleje do celého těla.

Báru znám krátce, leč intenzivně. Přistály jsme na jednom pokoji, když jsme nastoupily do školy. Studium jógy v širších souvislostech. Málo jsem tušila, jak široké ty souvislosti budou.

Jednou za dva měsíce jsme si lehly, jak nám ustlaly.

Brzo jsme při ležení pocítily sounáležení. Na pokoji s námi byla ještě Klára. Každý další víkend nás sbližoval. Viděly jsme se nahé, čůraly do stejné mísy, koukaly do jednoho zrcadla, nebylo co skrývat.

Bára nešla na závěrečné zkoušky, protože necelé 2 měsíce před koncem kurzu dostala šokující diagnózu. Navzdory tomu, že věděla, že studium nedokončí a nemohla s námi pokračovat v ásánové praxi, jezdila na víkendy, aby dál žila. Aby se nevydělila ze světa proto, že jí v těle seděl nádor. Rozhodla svou nemoc poznat, ne se jen nechat léčit. 

To poznání s námi sdílí a my ho sdílíme dál, protože nám to dovolila. Zapojte se do sítě.

Ostravanda s legračním přízvukem, srdcem na dlani, tempem sprintera a nadšením pro všechno, co ji zaujme. Nedávno nastoupila chemoterapii, o které jsem před tím věděla, že existuje. Teď vím, jak se aplikuje a jaké má vedlejší účinky. Věřím, že léčba těla a duše jdou ruku v ruce. Respektuju postupy západní medicíny a ctím východní tradice léčení a prevence. Podporuju hledání alternativy a prolínání světů.

Zavřít

Barbora Hu

Barbora Hu

Jsem drobno součástí projektu pomoci Báře, protože mám ráda Báru a přeji jí spokojený život v celistvosti.

Ta zahrnuje tělesné zdraví, mentální klid a duševní mír.

To přeji všem bytostem.

Někdy nahlas, jindy jen tiše.

Taková věc nikdy nemůže vyznít liše.

To protože všechny bytosti chtějí být šťastny a vyvarovat se utrpení.

Někdy ale utrpení přece přijde.

Ne vždy máme trpělivost a ne vždy máme ochotu k spolucitu.

Někdy se viníme a jindy obviňujeme.

Z chyb, nespravedlnosti.

Z přestupků na silnicích různých tříd sítě život.

Jak se taková věc mohla stát?

Je užitečné chápat proč.

Je potřebné pochopit k čemu a co s tím.

Pomožme kde můžeme, protože můžeme.

Buďte take drobno-součástí.

Vždyť velké věci sestávají vždy z malých detailů.

 

Barbora Hu

Zavřít

Jaruška Sedláčková

Jaruška Sedláčková

Barunka je jeden z pulzů mého života, který definuje prožitek života upřímného, ryzího a nyní hrubě neekologicky objeveného.

Určitá konstanta pestrosti v životě je obohacující, ať má jakýkoliv náboj. Já jsem přijala cestu, na kterou jsem byla přizvaná, naprosto přirozeně a pomoc od laskavé myšlenky po hmotu pro mě není povinnost, ale samozřejmost.

Vlny si nás pohoupávají s přílivem a odlivem a my někdy nerozumíme a jen světlo měsíce hledáme. A já vnímám, že je neuvěřitelně krásné, při světla hledání, za houpání vln, že nás někdo chytne za ruku a jde s námi. I když budeme bloudit, tak dva/tři/čtyři vždycky znamenají více než jeden  

Svoboda projevu pomoci je ten nejzajímavější stimul, který srdce roztepává a když nás bude více, to poté bude tlukot. Takže když rámus, když neekologické plýtvání energie, tak jedině srdcem láskou rozbušeného.

A tak já chytám Barunky ruku a nastavuji svou ~

Zavřít

Od Báry


Milí návštěvníci,

děkuji Vám, že jste přišli na naše stránky www.srdcemprobaru.cz. Jmenuji se Bára Haráčová a jsem lektorkou jógy. Doposud jsem žila velmi aktivní život, který mě naplňoval. Mou vášní je kromě pohybu také cestování, nejsem žádná citlivka, takže cestování s baťůžkem, poznávání cizích krajů, lidí, kultur, a také jídel. S batohem na zádech toho člověk pozná přece jen víc než z areálu hotelu a občasných výletů z hotelu a zase zpátky. Ráda čtu, hlavně to, z čeho se můžu něco dovědět. Mé srdce si získala zvířata, hlavně ale psi jakéhokoli druhu a velikosti. Je mi 36 let a letos v květnu mi byla diagnostikována zhoubná rakovina pravého prsu a uzlin. A tak se mi život změnil od základů. První dva měsíce po oznámení diagnózy jsem se snažila najít alternativní možnosti léčby, ale jak jsem brzo zjistila, také díky farmaceutickému průmyslu a politice, je velmi těžké na tomto poli prorazit. Podrobnostmi se zabývat nebudu, ale je to smutná kapitola naší společnosti. A tak jsem nakonec dospěla sama v sobě k závěru, že se vydám cestou západní medicíny. Protože mi záleží na způsobu, jakým mne lékaři léčí, jsem pacientem, který se nedá tak snadno. Často jsem kladla lékařům otázky, což, jak jsem zjistila, mnoho z nich hodnotilo negativně. Občas jsem se setkala s opravdu nepříjemným postojem. Bohužel je tato praxe u nás běžná, pacienti jsou stále bráni jako ovečky. Ale ne u všech. Po tom, co jsem opustila tři nemocnice, právě z důvodu, že se mi nelíbilo, jakým způsobem probíhala komunikace s pacientem a celkově přístup, jsem se dostala k fajn panu doktorovi, u kterého jsem se rozhodla zůstat. Nyní mám tedy konečně lékaře, který se nebrání dialogu s pacientem.  Ale byla to fuška. Zatímco jsem tedy hledala alternativní cestu, což zabralo asi dva měsíce, pomalu mi začínalo být jasné, že má cesta stejně směřuje k chemoterapii. A věřím, že to bylo správně. Věřím, že kdybych léčbu chemoterapií nastoupila okamžitě po oznámení diagnózy, což by bylo s pocitem strachu a odporu k chemoterapii, ubližovala by mi. Ano, není to léčba, kterou bychom si přáli, samozřejmě dopady na mé tělo a mysl má i nyní, a dost, ale věřím, že by to bylo mnohem horší, než když jsem tuto cestu přijala a smířila se s ní. Stále na tom pracuji, ono se s tím nedá smířit úplně na 100% bez menších či větších výkyvů. Ale nějak to jde. Důležité je necítit se jako oběť osudu, nelitovat se, vzít za celou situaci zodpovědnost. Věřím, že jsme sami strůjcem své životní cesty. Ale nikomu to nevnucuji. Takže bych řekla, že můj záměr se mi celkem daří. 

A teď k samotnému projektu Srdcem pro Báru. Jak už jste se dočetli, v rozmezí pár dnů, kdy jsem přišla na svou nemoc, jsme s přítelem podepsali kupní smlouvu a stali se majiteli vysněného vlastního bydlení, samozřejmě na hypotéku. Měsíc jsem totiž žila s informací, že se nejedná o rakovinu, ale o cystu, jak mi tvrdili lékaři, která potřebuje pouze za měsíc po prvním vyšetření zkontrolovat. Proto jsem byla do poslední vteřiny zcela klidná, o to byl šok větší. 

Abychom s přítelem snížili úroky hypotéky na co možná nejnižší částku, s vědomím toho, že jsme oba celkem šikovní a umíme se o sebe postarat, jsme všechny své úspory vložili do kupní ceny bytu. Jako osvč jsem odváděla klasicky to, co jsem musela, a samozřejmě nemyslela na scénáře, kterými nás straší pojišťovny, a proto nemám nyní od státu nárok na žádnou finanční podporu. Chyba? Možná. Nevěřícně jsem vše dvakrát ověřovala, a je to tak. Nebudu zde hodnotit či soudit. Mám kolem sebe rodinu, přítele, kamarády. Všichni se mi snaží pomoci. Na přítele přešly veškeré náklady na hypotéku a obživu. Nepocházím z bohaté rodiny, a tak, přestože se rodiče snaží, nemohou mi zabezpečit finance na celý rok (na cca takovou dobu mají lékaři naplánovanou léčbu).

Chemoterapie je léčbou pro člověka velmi náročnou. Ničí v těle krvinky bílé a červené, ničí jinovou část, čímž zanechává a zvyšuje podstatu jangovou, tedy horkost v těle. Představme si, že je v těle vše nanejvýš hyperaktivní. Vedlejším účinkem je například velká nespavost. Tělo není schopno zabrat, vše je stále v pozoru a nabuzeno - jang. To je také důvod, proč lidem vypadají vlasy a ochlupení. Prostě se to vše spálí, nejedná se o klasické vypadávání, ale o spálení.

A právě z těchto důvodů k léčbě chemoterapií dopřávám svému tělu pravidelnou akupunkturu, doplňkové produkty na doplnění jinu, tedy vlhkosti, do těla, dále navštěvuji paní doktorku, se kterou procházím bioresonancí, samozřejmostí je vysoce zdravá strava. Nedílnou součástí léčby jsou různé druhy psychoterapie, nikoli u západních lékařů. Většina nemocí, a rakovina především, přichází zevnitř. Je zde důvod z naší minulosti. Pokud důvod neodhalíme, západní léčba zabere, ale rakovina může (a často chodí) přijít znova. Možná proto, jak jsem se dočelta, je rakovina jedním s nejvýnosnějších odvětví západní medicíny, stále se vrací.

To vše pro člověka s nulovými příjmy je nad rámec možností.  

A právě proto vznikla myšlenka festivalu a dobrovolné pomoci od toho, kdo chce a může pomoci.

Já sama bych ráda vedla osvětu, na co si během své cesty přicházím, co bych doporučila, co samotné pomáhá mně a jak. 

Jeden příklad za všechny. Po chemoterapii mají pacienti opravdu ošklivý povlak na jazyku. Světe div se, tělo je otráveno. Trošku jsem se doptávala, kdy povlak mizí. A  prý nemizí. Naopak se zhušťuje, zhoršuje. Já mám vždy již pár dní po chemotearapii jazyk krásně růžový a bez povlaku. Jazyk je dle východních přístupů mapou našich orgánů, stavu našeho těla.

Na festival jsem si pozvala kamaráda psychiatra, který pohovoří o tom, jak se nejen my, pacienti, ale také rodina a přátelé, můžeme vyrovnat s náročnou situací, dále paní terapeutku čínské medicíny, která pohovoří o pozitivních účincích akupunktury a čínských hub a bylinek při chemoterapii, studentka Áurvédy, starověké indické medicíny, pohovoří o tom, jak si udržet rovnováhu mysli a těla, tedy jak udržet tělo ve stavu nepříznivém pro vznik jakékoli nemoci. A aby se pouze nesedělo, o pohyb a práci s myslí a dechem se spolu se mnou postarají mé úžasné kamarádky a lektorky jógy.

Proto budeme rádi, pokud se k našemu projektu připojíte a já se budu snažit v budoucích letech to samé poskytnout jedincům v podobné životní situaci, protože: "Radost, kterou způsobíme druhému, má podivuhodnou vlastnost: odrazem se neoslabuje, ale vrací se k nám košatější a zářivější." :-)

 

Vaše Bára.